ITÁLIE - SICÍLIE - VULKÁN "ETNA"

V roce 2018 jsem s celou mojí rodinou navštívil ostrov SICÍLIE, územním a politickým rozložením spadajícím k ITÁLII. Vysloveně na toto místo se letělo z mnoha důvodů a to nejen dovolené, poznání, tepla, moře a koupání v něm ale také z jednoho hlavního důvodu a ten byl: navštívit jednu z nejčinnějších sopek v EVROPĚ a tím byl vulkán ETNA. ( a to nejen z důvodu, že celosvětově stoupá vulkánová turistika....)

Již při příletu na mezinárodní letiště v CATÁNII jsem byl udiven výškou sopky ETNY, která se hrdě tyčí nad městem a přitom je od něj vzdálená cca 50 km. Naše letadlo dosedlo na plochu tři dny po nečekané erupci a v době našeho příletu byl celý prostor okolo vulkánu z bezpečnostních důvodů uzavřen a to nejen jako Národní park ale i sopka jako taková a výstup na ní. Ve výšce 3329 m.n.m. ( výška vulkánu se každoročně mění, nelze jednoho dne stanovit jasnou a danou výšku. Jedná se o změny spojené s erupcemi) stále stoupal z kráteru dým a chvilku měl barvu bílou, chvilku zrzavou a chvilku zase hnědou.......

Po příjezdu z letiště na hotel ELORO v nejjižnější části SICÍLIE je ihned svolaná schůzka s nabídkou fakultativních výletů. Okamžitě, kromě i jiných výletů Etnu objednáváme a doufáme, že se nepříjemná přírodní situace uklidní, aby bylo možné se na vulkán dostat a prohlédnout si ho se vším všudy. (výlet na sopku Etnu ale bohužel, není finančně pro každého. Výstup na ní i s dopravou k ní vyjde na 198,- Euro/1 osoba. Což je dle mého docela dost peněz.....)

Našel den "D" a já s manželkou a dcerou nastupujeme do autobusu směr CATÁNIE - ETNA. Při průjezdu CATÁNIÍ jsem se až divil, kudy všude velký zájezdový autobus projede a že to skoro všude bylo na fousy. Míjíme první dva vyhaslé krátery, které dle průvodkyně jsou přes tisíc let staré a jsou hned za městem v začátku stoupání na vlastní sopku. Domy už zde po chvilce žádné nejsou, jen klikatá silnice se svodidlem a nekonečný kopec plný serpentin. Stoupáme dál a asi po 50 minutové jízdě do kopce dojíždíme na konečnou všech autobusů na parkoviště pod lanovkou. Tam míjíme další dva vyhaslé krátery, které už jsou značně větší než ty první dva viděné hned za městem. Jsou mladší a zevnitř totálně černé. Nejdeme ale k nim, jdeme na lanovku a po zakoupení lístků stoupáme dál do výšky cca 2000 m.n.m.  Tam, po výstupu z lanovky už je sakra výška okolo nás, i okolní vzduch už je syrový a chladný, je vidět celá Sicílie i s okolním mořem. Domnívám se, že se slušným dalekohledem by možná bylo vidět i břeh AFRIKY ale ruku do ohně bych za toto tvrzení nedal. Před budovou lanovky je poslední turniket, kde si lze vybrat procházku pěšky okolo dalších několika vyhaslých, mrtvých kráterů a to zcela zdarma. My náročnější však přesedáme na terénní minibusy, tzv. Džípy (fyzicky však MERCEDES a IVECO). Těmi dojíždíme do výšky cca 2800 - 3000 m.n.m. Klikatou cestou podle dřevěných tyčí, které známe třeba z našich KRKONOŠ v zimním období. Vystupujeme a už si naší skupinku odchytává "STRÁŽCE PARKU". Náš další pohyb po vulkánu ETNA už je pouze s horským průvodcem a zde už si návštěvník nemůže chodit sám jak by chtěl. Máme možnost obejít tři krátery, které nejsou mrtvé. Je cítit stoupající či vlnící se teplo okolo nás, zápach síry, je vidět pára a nebo nánosy roztavených minerálů, které prošli těmito místy. Z jednoho z kráterů se kouří a občasně v krátkých pauzách je vidět i dovnitř. Je to jako díra do pekla............Náhle je slyšet ohromný a stále se následně opakující výbuch (něco jako třeba odstřel v lomu, a nebo ty velké akustické prvky při zakončení ohňostroje) Stojíme a koukáme jako zařezaní a průvodce nám vysvětluje, že to je běžná akustická podoba živého VULKÁNU. Po každé takové ráně sledujeme, že kouř nad kráterem má jinou barvu. Chvilku je větší a tmavší, chvilku je světlejší a menší, chvilku je do červené barvy. Je to opravdu velký zážitek.......Při obcházení dalšího kráteru se na cestě dvě děti chopí balvanu a odkulí ho z cesty - v ten okamžik se ihned z díry po něm začne kouřit, pářit a kdo dal ruku do této díry, pokyvoval jak byla horká. Připadám si jako na střeše vlastního zemského pekla.

Při zpáteční cestě na stanici tzv. Džípů se jeden návštěvník od skupiny odděluje a běží si vlastní cestou přes ztuhlou a vychladlou lávu pryč. Horský průvodce i strážce parku na něj volají: DANGER!!!, be in peril of one's life, -  ale výsledek to bohužel, nemá. Předávají info vysílačkami dalším kolegům. Dle mého soudu byl tento člověk nejen návštěvník a turista jako my, ale zřejmě i blázen a možná i sebevrah.

Návštěvu vulkánu "ETNA" musím jasně doporučit a to nejen tomu, kdo rád cestuje a poznává. "ETNA" je tu pro každého, chce jen tu touhu nenechat v sobě usnout. A možná, dokázat to třeba i sám sobě.........