SLOVENSKO - PŘÍJEMNÉ ČEKÁNÍ V BANSKÉ BYSTRICI - DONOVALY

Jednoho lednového dne roku 2015 jsem dojel služebně do BANSKÉ BYSTRICE. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem se v pozdních večerních hodinách dozvěděl, že zásilka do ŠPANĚLSKA, kterou jsem měl vyzvedávat nebyla zpracovaná a nebude tedy k dispozici. Hmmm, řekl jsem si, ale byl tady bohužel ještě jeden skoro větší háček. Ten následující den, kdy bych si zásilku mohl převzít, byl na SLOVENSKU státní svátek. A to byl docela velký a nepříjemný oříšek. Bylo mi v ten okamžik jasné, že nebudu na SLOVENSKU tedy jen jeden den jak jsem plánoval, ale dohromady tedy skoro tři dny. Začal jsem přemýšlet co s tím časem udělám, jak ho vyplním, co budu vlastně dělat. Nehledě na to, že bylo zrovna období, kdy i přes den bylo cca - 10°C.

Dlouho jsem přemýšlel a nebylo mi jasné kam vůbec půjdu a co budu vlastně dělat. Jistě každý chápe, že být celý den v autě není nic moc. Vzal jsem tedy do ruky mapu a začal si při ranní kávě číst. Četl jsem si asi půl hodiny a začal si taky všímat, že počasí pro tento den bylo jako stvořené pro nějaký výlet, pro výlet třeba do hor. Bohužel, na to jsem ale neměl žádné vybavení. Nicméně, moje touha vyndat fotoaparát a jít někam "COURAT" byla tak velká, že jsem se nakonec pevně rozhodl.

Popojel jsem tedy cca 15km a navštívil DONOVALY. Středisko lyžařů, výletníků, hotelů, lanovek, sjezdovek, psích zpřežení i koňských potahů určených návštěvníkům a to zejména turistům i z jiných a hlavně vzdálenějších destinací. Nikdo z Vás by mi asi nevěřil jak dobrou měla náladu skupinka mladých KOREJCŮ, kteří si zaplatili projížďku s koňským potahem - tedy saněmi. Jejich návrat byl cca za dvacet minut. Jaké však bylo moje překvapení když byla dokončena jejich výletní jízda po okolí. Přimrzlé slzy na lících, naprosto ochablé a ztrvdlé svaly při vystupování ze saní, žádný smích ze zážitku - jen tvrdé obličeje bez jakého koli výrazu.........Připomínám, že dole v BANSKÉ BYSTRICI bylo přes den cca  - 10°C a DONOVALY jsou nějakých 1050 m.n.m. Takže počítejme s tím, že třeba tady nahoře bylo -15°C a k tomu připočítejme ještě rychlost jízdy saní kde se nám mráz bude samozřejmě násobit...........pěkně děkuju.

Osobně jsem toto všechno psychicky a možná i trochu psychologicky svojí touhou po výletu překonal a po rozhovoru s hlídačem parkoviště (parkovné se zde vůbec neplatí) jsem vyrazil na malý výlet, kde mým cílem měl být vrchol hory ZVOLEN ve výšce 1402 m.n.m. Cesta nahoru celkem v pohodě. Občas jsem díky focení sebou seknul, protože jsem se v keckách propadal někdy i do pasu ve sněhu a nebo jsem uklízel foťák a musel si zahřát prsty, protože mi o sebe cinkali zimou, že to muselo být slyšet snad až do PRAHY. Nicméně vrcholu ZVOLEN jsem opravdu asi po třech hodinách dosáhnul. Musím upozornit všechny z Vás, že chůze v keckách po vrcholu byla téměř nemožná. Všude byl jen vyfoukaný sníh s celkovou výškou ani ne 15 cm a hlavně měl na sobě poměrně slušnou ledovou krustu několika cm. Takže jsem musel docela drasticky dupat vždy patou, abych se do stopy propadl a byl tím pádem jako pouhá postava na větrném kopci stabilnější. Jinak by mě vítr, který tam panoval odfouknul zřejmě až dolů. A opravdu nebyl malý, protože občas v dálce nejezdila ani lanovka, a to jsem dokázal pozorovat vlastně celou cestu až na vrchol. Za toto velké úsilí jsem byl ale z vrcholu odměněn krásným výhledem na NÍZKÉ TATRY a VELKOU FATRU. Úžasnější fotky z hor jsem za poslední rok jistě s velkou určitostí nenafotil. Klidně dejte vědět jak se líbí.