POLSKO - OSVĚTIM , NEJDE NA TO NIKDY ZAPOMENOUT........................

Byl ušmudlaný říjnový den, jsem spolu s manželkou na víkendovém pobytu v Jeseníkách v hotelu Tanečnice. Plánujeme si na dnešní den nějaký super výlet, ale těsně po příchodu ze snídaně zpět na náš pokoj zjišťujeme, že je počasí proti nám. Ráno po svítání jsem ještě z balkonu v našem pokoji fotil mlhu v údalí a najednou není vidět na 100 m. Přemýšlíme co dál, máme sice v hotelu k dispozici bazén a tělocvičnu, ale kdo by po snídani vydržel celý den v hotelu? Začínám sledovat počasí, kdy se to zlepší, kdy to přejde a zda vůbec to přejde. Během zjišťování počasí v Jeseníkách se mi podaří zachytit i informaci z POLSKÉ televize, kterou máme zrovna na pokoji puštěnou, že na POLSKÉ straně je polojasno a má být i nadále ubývání oblačnosti. Je rozhodnuto, na výlet pojedeme do POLSKA. A když už jsme v této části ČECH, tak mi nenapadá nic jiného, než navštívit vyhlazovací koncentrační tábor BŘEZINKA v OSVĚTIMY. (BIRKENAU - AUSCHWITZ)

Balíme narychlo doklady, nějakou sváču na cestu a nasedáme během půl hodiny do auta a odjíždíme.

Město OSVĚTIM je v podstatě malé městečko čítající cca 4 tis.obyvatel a je celé postavené z cihel, takových těch, jak se přes ně nepoužívá omítka. Hraje to všechno na mě pocit, jako kdybych právě přijel do našeho českého Terezína. Je to opravdu podobné a kdo byl třeba přímo na náměstí v Terezíně, tak jistě ví o čem mluvím. Všechno to jsou vojenské kasárenské budovy téměř úplně stejné, jen s rozdílem ke které armádě patřily. Dozvídáme se, že za II.svět.války se z těchto kasáren pro nedostatek místa vše v roce 1940 začalo stěhovat k přilehlé nejbližší vesničce a tím byla BŘEZINKA.(BIRKENAU)  V kasárnách ještě vidíme za skleněnými tabulemi znemožňujícími vstup do jednotlivých místností hromady bot, hromady čepic, klobouků, haldy příborů, tisíce kufrů, haldy ostříhaných vlasů a dalších druhů drobných věcí osobní potřeby, které si lidé jedoucí do OSVĚTIMY (AUSCHWITZ) brali sebou ve víře toho, že je normálně využijí a použijí.

Opouštíme kasárna v OSVĚTIMY (AUSCHWITZ) a vydáváme se asi na 2 kilometrový pochod směr BŘEZINKA (BIRKENAU). Cesta nás vede přesně vedle kolejí od kasáren až k hlavní bráně do tábora. Je to identické jak každý zná z filmů a nebo z fotek. Je to větší neomítnutá cihlová budova se strážní věží a uprostřed je v ní tunel pro průjezd vlaků. Stojím na kolejích pod budovou a tají se mi dech. Průhledem do tábora vidím jak se z jedné koleje pomocí dvou výhybek vytvoří tři. Vím moc dobře z DĚJEPISU, že tady na těch třech kolejích byla tzv. TŘÍDIČKA osob. Dál už vlak jet nemohl. Koleje z těchto tří kolejí nikam nevedou. Tohle je konečná stanice. Vlak musí vycouvat...............

Procházíme začátkem tábora. Některé budovy (BARÁKY) dodnes stojí. Některé jsou znovu stavěné přesně podle toho jak vypadali v roce 1940. Vyjasnilo se počasí a tak zrovna teď je vidět na druhý konec tábora, jinak by to možné nebylo. Tábor má rozlohu 40 km čtverečních. Přicpáváme se s manželkou k nějakému POLSKÉMU zájezdu studentů, kde učitelka vypráví velmi věrohodně svůj výklad.  (vzhledem k tomu, že jsem několik let pracoval s POLÁKY - poměrně parádně rozumím) Dozvídám se, že třeba velitel tábora byl RUDOLF HÖSS. A také to, že o tom, zda tábor vůbec vznikne rozhodl HEINRICH HIMMLER. Dále, že ke stavění tábora NĚMCI povolali vězně z tábora v DACHAU a prvními dozorci nad těmito pracovními četami byli dozorci z tábora v SACHSENHAUSENU. Kapacita tohoto tábora byla původně na 15-20 tis. vězňů, ale třeba v roce 1944 byla 90 tis. V roce 1942 bylo zahájeno masové vyhlazování a to převážně POLSKÝCH ŽIDŮ. Tábor totiž disponoval KREMATORIEM se čtyřmi plynovými komorami a za jeden den bylo možné zavraždit a spálit až 10 tis. vězňů. Když krematorium nestíhalo, pálilo se vše na velkých hromadách politých benzínem. Do tábora taky velmi často zavítal z kasáren Dr.JOSEF MENGELE, který jak známo se netajil tím, že prováděl pokusy na vězních, zejména na lidech zdravých, dětech a nebo sourozeneckých dvojicích či trojicích. Přes tábor prý nikdy nepřeletěl od začátku války žádný pták a je pravdou, že já jsem žádného taky neviděl. Třeba na tom něco je.............Před koncem války na konci roku 1944 NĚMCI celé KREMATORIUM vyhazují do vzduchu a snaží se zničit veškeré důkazy, které by vypovídali o tom co za zločiny prováděla NĚMECKÁ armáda v táboře. V lednu roku 1945 je tábor osvobozen RUDOU ARMÁDOU, ta už však měla možnost osvobodit pouhých 7 tis. vězňů, kteří byli stejně na prahu vlastní smrti. Spoustě z nich se však podařilo přežít a dožít svůj život důstojně až do své smrti. Celkově se počet usmrcených nedá fakticky ani fyzicky dohledat, ale odhaduje se celkový počet zavražděných a zlikvidovaných na 1,2 - 1,6 mil.osob.

Byl to můj nejdramatičtější zážitek............

Pohlížejme prosím na tuto kapitolu jako DĚJEPISNOU, bohužel DĚJEPIS je nepříjemných věcí vlastně úplně plný.