MAĎARSKO - BUDAPEST ´88

Ve složce MAĎARSKO - BUDAPEST ´88 máte jedinečnou možnost navštívit můj úplně první zahraniční výlet v mém životě. (nepočítám výlety na SLOVENSKO, protože v tento okamžik se naše země ještě stále jmenovala ČESKOSLOVENSKO).

Můžete se podívat na moje první začátky focení. Kdy mladý člověk s foťákem na ulici spíše vzbuzuje obdiv, protože v tu dobu jsem již disponoval plnoautomatem japonské výroby značky YASHICA. Měl už automatický expozimetr a vestavěný blesk. A v roce 1988 to skutečně nebylo jen tak, disponovat takovým nádobíčkem. Tento přístroj jsem dostal dárkem od svého bráchy, který ho osobně koupil v BELGII.

Máte možnost zde na těchto několika fotkách, kterým je dnes už téměř 30 let vidět to, jak mladý člověk sice chce fotit, ale ještě neví pořádně co. Nemá vyhraněný styl a není mu zcela jasné, jestli je lepší nafotit si nějaký kostel uprostřed města ve smyslu navštívené památky a nebo třeba rušnou křižovatku v centru podobnou té u nás v Praze před Muzeem. Nemluvě o velkém zážitku z přecházení mostu přes řeku DUNAJ. Do té doby jsem nikdy tak velkou a širokou řeku neviděl a teprve v BUDAPESTI jsem pochopil, že VLTAVA  v PRAZE, to byl proti DUNAJI jen malý čajíček.

Všimněte si prosím co je na fotkách zachycené. Již zmíněný kostel, budova hlavního nádraží, most přes Dunaj.....Máte ale možnost vidět třeba spoustu ŠKODOVEK, což mě v dnešní době překvapuje, kolik jich tam vlastně vůbec bylo. Kolik jich tam ta naše republika vlastně vyvezla. TRABANT, DACIA, POLSKÝ FIAT, ŽIGULÍK a nebo třeba proslulý a známý kloubový autobus IKARUS, který si každý určitě dobře pamatuje, protože při teplotě okolo 0°C už dávno netopil a v - 5°C už každý cestující přimrzal k sedačce..........to všechno tenkrát jezdilo okolo nás a už je to skoro 30 let.

Tento můj první zahraniční výlet jsem uskutečnil se svým otcem v roce 1988. Bylo to tedy za minulého režimu a já si dodnes pamatuji, jak jsme si drze v bance vyměnili o něco více valut než umožňoval zákon. Myslím,že bylo tenkrát povoleno 400 forintů na os/den. Táta se pak celou dobu ve vlaku klepal, aby nás celníci nekontrolovali detailněji než bylo na tuto dobu zvykem. Ta částka navíc, byla snad jen 500 - 600 forintů. Tyto peníze měl uschované celou jízdu v ponožce v botě. K žádné extra kontrole samozřejmě, nebo možná naštěstí ve vlaku nedošlo, ale nejhorší na tom bylo, že ty bankovky jsme v BUDAPEŠTI  všechny stejně ani neutratily (nějak nebylo v podstatě za co) a tak jsme si s celníkama hráli na schovávanou ještě při cestě z MAĎARSKA do ČECH. Ale taky to naštěstí znovu dopadlo O.K.  ale za to ve vedlejším coupé byl nějaký problém. Z jejich party do PRAHY jeden manželský pár nedojel.........údajně bylo špatně vypsané celní prohlášení. Ale to už se dnes asi nedozvíme.